Znáš sám(a) sebe?

17. října 2012 v 21:13 | Ray Procter |  Myšlenky
V neděli večer jsem usínal s přemýtáním nad výjimečností. Většina z nás ho vyslovuje, možná že i často, ale kdo se zamýšlel nad významem. Ano, jistě mnoho lidí, ale to nevadí. Proto bych rád i já přispěl svou troškou do mlýna.

Tak od neděle jsem přemýšlel, ale na to, že jsem toto slovo použil již tolikrát, mě nenapadalo nic, čím bych ho mohl definovat. Až takhle jednou při hodině účetnictví, kdy jsem podvědomím vnímal výklad paní profesorky a tudíž jsem měl čas věnovat se koukání do blba, mne konečně začalo přepadat pár myšlenek.

Takže co si představíte pod slovem výjimečnost? Já jsem došel k závěru, že výjimečný každý člověk na této planetě. Takže i ty! :-) ..Ale kdo si sám od sebe přizná, že je výjimečný nebo že není?

Co si budete myslet o člověku, který o sobě prohlásí:,,Jsem výjimečný!" ? Když ho nebudete znát, tak si budete asiy myslet, že je to nějaký načepýřený páv, co se jen vychloubá. Co když tuto větu k sobě prohlásí nějaký uzavřený člověk, někde o samotě. Já bych ho považoval za člověka, který již našel sám sebe, ví své klady i zápory, co je na něm dobré a co zas ne. Je to člověk, který přijal sám sebe, takového jaký je, nepřeceňuje se, ale ani se nepodceňuje. V dnešní době je to výjimečný člověk, oproti všem těm ostatním co pořád hledají smysl, co nejsou sami se sebou spokojeni, co si myslí, že budou zajímavější v lepším, dražším oblečení, co si nasazují masku, protože ještě nenašli sami sebe. A potom tu jsou ještě lidé co si myslí, že jsou nic, že nejsou vůbec vyjímeční. Ale to je také omyl.

Já jsem dospěl k závěru, že výjimeční jsme ve své podstatě všichni, ale tuto vyjímečnost narozdíl od výjimečností si nemůžeme uvědomit. Na tuto výjimečnost nás můžou jen upozornit druzí. Ti kdo si jí na nás všimnou. Když nás budou vnímat, když si budou všímat úplně malinkatých detailů na nás nebo v našem chování, které se u nás pokaždé v jedné a té samé situaci opakuje. V tu chvíli to přijde tomu člověku jiné než u ostatních lidí, odlišné, možná i zvláštní. Může to na něj působit negativně, ale i pozitivně. Může to v něm vyvolat krásný nebo špatný pocit. Ale řekl bych, že se pro něj v tu chvíli stáváme v pravém slova smyslu výjimečnými, právě těmi detaily, které jsou charakteristické jen a jen pro nás, pro nikoho jiného. V tu chvílí vidíme, člověka takového jaký opravdu je. A co to může být například za takový detail, který nás může činit výjimečné? Například já když se usmívám, tak mám na tváři dolíčky. Nebo třeba (jsem si vzpomněl :-D ) mám v kuchyni oblíbené místo u stolu, kde musím sedět pokaždé. Je to pravé místo u stolu před dveřmi do babičina pokoje, naproti vchodovým dveřím do kuchyně. Sedím tam už od mala, ale až dnes jsem si vlastně uvědomil, že když si tam nesednu cítím se nesvůj. Nevím proč, asiy jsem se jako malý bál toho kdo příde, tak jsem chtěl mít vchodové dveře na očích a nechtěl jsem k nim být zády. :D Prý na tom místě sedával i můj děda. Tak třeba mám to místo po něm. :)

No prostě chci říci, že výjimeční jsme všichni a to ve všem co na nás přijde vyjímečné druhé osobě nebo čím jsi přijdeme výjimeční mi sami. Ale abychom na to mohli přijít, bez upozornění druhých - musíme nejdříve poznat sami sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 17. října 2012 v 21:46 | Reagovat

Článek se mi moc líbí! :) Takové filosofické téma, což se mi líbí, protože filosofii miluju! :) Jinak - výjimečnost... někdy si připadám hodně jiná než ostatní /skoro šílená/, ale někdy naopak úplně stejná jako kopie... jsem taková černá a bílá. Jsem noc a den. ... A někdy nevím, co si sama o sobě mám myslet - takže z toho vyvozuju, že sama sebe jsem ještě nenašla. :)

2 Borůvka zvaná Bezcitná Borůvka zvaná Bezcitná | E-mail | Web | 19. října 2012 v 22:38 | Reagovat

Co když tu není nikdo, kdo by byl ochotný hledat moji vyjímečnost?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama