Nesměj se ...

9. března 2013 v 19:00 | Ray Procter |  Téma týdne
Jen já, čtyři holé stěny a má postel. Nic víc nepotřebuji, nic víc nemám. Takhle tu já přežívám. Na stěne proti posteli visí má fotka s nějakou osobou. Nejhorší je, že si nemůžu vybavit kdo to má být. Vím jen, že se usmívá a objímá mě.


Ta fotka mě děsí. Sedím na posteli a zírám na ni. Dneska se cítím lépe. Jsem rád, že je konečně večer. Ráno se to nedalo vydržet. Už ani nepočítám dny, nevím dnešní datum, co je za den a kolik je hodin. Všechno je to zbytečné. Nic se tu nedá dělat. Teda chtěl bych. Ale nejde to. Už se skoro nezvednu z postele. Jen tu tak sedím a zírám na stěny a na tu fotku. Ta fotka. Nepřipouštím si, že jsem nemocný, řekl bych, že mám jen špatné životní období. Snad to přejde. Snad už zítra.

Bim! Bam! To kostelní zvony odbíjí půlnoc. Ne už teď vím, že dnešek bude stejný. Co je to za život. Proč včera nepřišla? Už tu měla být. Proč mě tu nechala samotného? Teď stejně nepřijde jsou tři hodiny ráno. Dnes tu musí být! Radši bych vypadl někam ven. To kvůli té fotce. Ale nemám dost sil.

Už je pomalu ráno. Začáná svítat. Konečně se cítím unavený a zavírají se mi víčka. Né! Venku začaly dešťové kapky tlouct do plechové stříšky. V tom se nedá usnout! Chtěl bych se konečně vyspat! Chci ať zas přijde, kde jen může být jsou to tak už tři týdny! Mám hlad. Potřebuju to! Potřebuju!

Jen ta zasraná fotka se na mě usmívá. Nikdo jine v téhle místnosti úsměv na tváři nemá. Ale jen se neboj, já ti ten úsměv vymažu. Uvidíme, kdo se bude smát naposled.

Najednou mi ale přijdeš krásná, zasklená fotečko. Jsi zasklená. Jak se leskneš, když sem okýnkem pronikají sluneční paprsky při svítání. Vím, že dnes zas nepřijde. To se prostě nedá vydržet! Řvu z plných plic. Udělám to zřejmě ji na mě nezáleží.

A je to. Střepy se rozletěly po zemi. Proč se ale pořád usmíváš. Jsi rozbitá a rudá od krve. Má ruka také krvácí. Děkuji za střepy smůly. Já ti říkal, že to udělám. Proč jsi nepřišla a neobjala mě. Proč jsi mi nepomohla. Už vím, kdo jsi, mami. Promiň a sbohem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 9. března 2013 v 19:46 | Reagovat

To je ... dojemné. A depresivní...A krásně napsané :)

2 sweet-little-talks sweet-little-talks | 9. března 2013 v 20:43 | Reagovat

Nádherné. Hodně dobře popsaná situace, která mě nutí číst dál a dál, abych zjistila, jak to skončí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama